DIAGNÓZA F17. ZÁVISLOST NA NIKOTINU

V současné době kouří v České republice asi 2.300 000 lidí. Zhruba 250 000 z nich jsou děti a mladiství do 18 let. 9 z 10 kuřáků začne kouřit před 18.rokem věku, přičemž průměrný věk při vykouření první cigarety se pohybuje okolo 10,5 lety. Mnohem častěji s kouřením začínají dívky než chlapci. Pokud v rodině kouří oba rodiče, pravděpodobnost, že jejich dítě začne kouřit je asi  4 krát vyšší než u dětí z rodin nekuřáckých.

Toto jsou jen prostá, ale vše říkající čísla. Kouření je v současné době označované jako dětská nemoc. Cílovou skupinou jsou totiž nejčastěji děti a mladiství. Důvod je jednoduchý. Adolescenti, tedy dospívající procházejí velmi významnou změnou známou jako puberta. V tomto období se u nich snižuje schopnost rozlišit, co a kdo je pro ně potenciálně nebezpečný. Je u nich významně vyjádřena touha riskovat, zkoušet věci nové, věci zakázané. Kvůli tomuto, můžeme říci přirozenému vývojovému fenoménu, se tak dospívající stávají velmi snadno získatelnou cílovou skupinou pro tabákový průmysl.

Složení tabákového kouře

Složky cigaretového kouře patří mezi prokázané lidské karcinogeny. Pojem prokázaný karcinogen označuje fakt,  že jednotlivé složky tabákového kouře prokazatelně způsobují, vyvolávají některý z typů nádorového onemocnění. Nevyvratitelně zde platí často bagatelizovaná rovnice kouření=rakovina. 

V tabákovém kouři bylo identifikováno více než 4000 chemických látek. Zcela obecně jde o látky dráždivé, toxické, mutageny (látky, které mění DNA, v ní zapsanou genetickou informaci-vyvolávají mutace), karcinogeny (látky způsobující rakovinu) a reprodukčně-toxické látky (snižující schopnost početí). Tabákový kouř si díky tomu vydobyl své místo ve skupině karcinogenů I A třídy (karcinogeny nejvyšší nebezpečnosti).

Část z těchto látek vzniká na základě spalování tabáku, část z nich jsou substance uměle přidávané do cigaret s cílem zlepšit výsledný smyslový vjem při jejich kouření, ale také proto, aby cigarety hořely stejnoměrně a neuhasínaly, aby váleček popela odpadl až po poklepnutí na cigaretu, aby se kouř z cigarety libě vinul, atd. atd. Tabákový průmysl prostě ví, jak na nás.

Asi nejznámější z těchto látek je NIKOTIN. Každá cigareta obsahuje od 1 do 4 miligramů nikotinu. Po vtáhnutí se během několika sekund dostává nikotin krevním proudem do mozku a váže se na specifické receptory, výstižně pojmenované nikotinové. Kromě mozkových receptorů se váže i na receptory jiných orgánů a tkání. Jedná se o vysoce návykovou látku. Nikotin sám o sobě může působit řadu obtíží, jako je například zvýšené pocení, bušení srdce, porucha spánku, ale není prokázán jeho vliv na vznik rakoviny. Vše souvisí se závislostí, kterou si kuřáci na nikotin vypěstují a s kterou jde ruku v ruce inhalace řady dalších vysoce nebezpečných látek. Nikotin je v těle kuřáka přeměňován na látku označovanou jako KOTININ, jejíž přítomnost lze prokázat ve vlasech ještě dlouhou dobu po vykouření poslední cigarety.

OXID UHELNATÝ. Značně jedovatý plyn vznikající při kouření cigarety, při tak zvaném nedokonalém hoření za nízkých teplot. Oxid uhelnatý se v těle váže na hemoglobin obsažený v červených krvinkách. Na základě této vazby je snížena schopnost hemoglobinu vázat v plicích kyslík a je tak sníženo množství kyslíku, které se dostane krví k ostatním orgánům . Kuřáci jsou v drtivé většině trvale oxidem uhelnatým přiotráveni.

OXID DUSIČITÝ. Velmi snadno proniká z plic do krve. Pro člověka jsou nebezpečné již poměrně nízké koncentrace, pokud je jim vystaven po dobu cca 30 min. Což se nejčastěji týká právě kuřáků. Tato látka je silně dráždivá. Pálení očí, bolest hlavy, pokles krevního tlaku, dýchací potíže. To jsou první známky otravy oxidem dusičitým. V případě dlouhodobému vystavování se účinkům tohoto oxidu se také zvyšuje kazivost zubů, často se objevují záněty spojivek a existuje významné riziko vzniku vážných onemocnění dýchacích cest.

V cigaretovém kouři můžeme takové prokázat KYANOVODÍK. Je to jeden z nejprudčeji, nejrychleji působících jedů. Známější je pod označením cyklon B - látka používaná v koncentračních táborech za II. světové války.

BENZOAPYREN. Látka, řadící se mezi polycyklické aromatické uhlovodíky. Jedna z nejnebezpečnějších. Celá skupina těchto látek má prokarcinogenní účinky. V těle jsou přeměňovány na látky vysoce aktivní, schopné vyvolat nádorovou transformaci, tedy přeměnu buněk v buňky rakovinové. Co se samotného benzoapyrenu týká, vykouří-li člověk denně 20 cigaret je vystaven takovému množství bezoapyrenu, jako kdyby se celý den pohyboval na vysoce frekventované křižovatce, po které by jezdila auta bez katalyzátoru.

V tabákovém kouři můžeme také nalézt RADIOAKTIVNÍ POLONIUM. Dle současných teorií pochází z půdy a souvisí s umělým přihnojováním rostlin fosfátovými hnojivy. Osoba, která vykouří denně v průměru 20 cigaret je vystavena takovému množství záření, jako kdyby každý den absolvovala RTG plic.

NITROSAMINY. Nejnebezpečnější složka tabákového kouře. Kromě cigaret se vyskytují také v uzeninách, uzeném mase, uzených rybách, ale i pivu. Jejich koncentrace v potravinách je ale přísně kontrolována. Denně jich takto přijmeme maximálně 1 miligram. Naproti tomu průměrný kuřák do sebe denně vpraví 17 krát větší množství těchto látek. Takovéto množství je již prokazatelně schopné vyvolat rakovinu plic.

DEHET. Dehet představuje malé pevné částečky nebo-li popílek. Kvůli své velikosti se při nádechu dostávají hluboko do plic, které tak zanášejí. Kuřákovi plíce jsou proto černé. V 1 cm3 cigaretového kouře je asi 50 miliard těchto částic. Je to 10.000 krát větší množství, než jaké můžete naměřit na dálnici v době největšího provozu. Dehet se mimoto řadí také k rakovinotvorným látkám.

Následky

Každý kuřák je vystaven těmto konkrétně vyjmenovaným a mnohým dalším více či méně nebezpečným látkám. Představa některých lidí o tom, že kouření tzv. light cigaret je zdravější je více než mylná. Vše souvisí s výše uvedenou závislostí na nikotinu. Dlouhodobý kuřák ve snaze zbavit se své závislosti na nikotinu přechází na lehké cigarety. Při kouření ale podvědomě více vdechuje, natahuje a to s cílem dostat do sebe takovou dávku nikotinu, na kterou je zvyklý, na které je závislý. Vdechuje tak stejné ne-li větší množství škodlivých látek.

Přítomnost všech výše uvedených chemických látek je přímo prokazatelně spojena s rozvojem řady vážných onemocnění.

• 
  
• Karcinom plic - vztah ke kouření je u tohoto nádorového onemocnění prokázaný. 85-90% pacientů s karcinomem plic jsou kuřáci.
• 
  
• Karcinom horních cest dýchacích (dutiny ústní, nosohltanu, hrtanu)
• 
  
• Karcinom ledvin a močového měchýře - zplodiny tabákového kouře se dostávají krevním proudem do ledvin, přecházejí do moče a působí tak na stěny močového měchýře.
• 
  
• Karcinom slinivky břišní
• 
  
• Karcinom děložního čípku - zplodiny cigaretového kouře přítomné v poševním sekretu
• 
  
• Karcinom jícnu

• 
  
• Ischemická choroba srdeční - škodliviny, které se dostávají z plic do krevního řečiště poškozují stěnu cév, vytváří se zánět, dochází k ukládání tuků do takto porušené stěny. Rozvíjí se ateroskleróza. Na jejím podkladě může dojít ke vzniku angíny pektoris až infarktu myokardu
• 
  
• CHOPN - chronická obstrukční plicní nemoc. Protože stěna dýchacích cest je dlouhodobě poškozována, rozvíjí se zánět, který je také dlouhodobý. Na podkladě tohoto zánětu se tvoří zvýšené množství hlenu, který nutí dotyčného ke kašli. Tak zvaný kuřácký kašel. Kromě toho se takto postižené cesty zužují. Osoby s CHOPN jsou silně dušné. Důsledkem je trvalá invalidizace.
• 
  
• Žaludeční vřed a vřed  tenkého střeva

Závěr

Závislost na nikotinu je nemoc. I ti, kteří kouří jednu cigaretu denně jsou závislí. Každá vykouřená cigareta zkracuje život o 5 minut. V přepočtu žije každý kuřák o 15 až 18 let méně než nekuřák. Hlavní cílovou skupinou jsou dospívající. Velmi málo dospělých lidí, tedy lidí starších 18 až 20 let začíná ve svém věku kouřit. Z toho také vyplývá důležitost prevence. Ta musí být smysluplně cílena již na děti kolem 10 let. Je nutné se naučit, že kouření opravdu způsobuje rakovinu. Zcela prokazatelně. I když jako jednotlivci jsme zcela individuální. Nikdo z nás neví, jak moc nebo málo jsme citlivý a jak malá nebo velká je u nás pravděpodobnost rozvoje nádorového onemocnění. Jakou cenu jsme ale ochotni zaplatit, abychom to zjistili?! 

čtěte více

PROBLEMATIKA VAKCINACE

V současné době téma velmi aktuální. Rodiče nechtějí nechávat očkovat své děti. Bojují za to, aby bylo zrušeno povinné plošné očkovaní. Argumentují na jedné straně nežádoucími účinky, na straně druhé určitým typem nesvobody, tedy nemoci se rozhodovat o zdraví či nemoci svého dítěte. V tomto článku bych proto ráda co možná nejdetailněji popsala, co to vlastně je očkování, co vedlo k jeho plošnému rozšíření a před jakým typem nemocí nás má chránit a proč.

Očkování je typem aktivní imunizace. Konkrétně jde o postvakcinační aktivní imunizaci. Na počátku vzniku očkování, vakcín, stojí dlouholeté, ba možná staleté pozorování infekčních nemocí a z něho plynoucí resumé, že pravděpodobnost toho, že člověk onemocní dvakrát za sebou stejnou infekční nemocí je téměř mizivá. Poté, co náš organismus dané infekci odolá, rozvijí se v našem těle specifická, v tomto případě postinfekční imunita. V našem těle jsou přítomny takové protilátky, které jsou specializované na ničení původců té jedné konkrétní, specifické infekce. Pokud se množství těchto specifických protilátek udrží na takové úrovni, při které jsou schopni původce dané nemoci stále dokonale zničit, onemocnění u nás logicky nemůže znovu propuknout. 

Můžete se ptát, proč tedy máme očkování, které by mělo přinášet tolik nežádoucích účinků, když by logicky stačilo danou nemoc prodělat a imunita by byla na světě. Nu, očkování nás totiž primárně nechrání proti banálním infekčním onemocněním jako je např. rýma, ale chrání nás proti nemocem, která jsou s vysokou pravděpodobností smrtelná a věřte mi, že naši předkové si s nimi užili dost. Vždyť do vzniku očkování byla cca v 80% hlavní příčinou smrti infekční onemocnění. Mimochodem, první pokusy o očkování byly provedeny již na konci 18.století britským lékařem Edwardem Jennerem.

Smyslem očkování je stimulovat v těle tvorbu specifické imunitní reakce, protilátek, proti jedné konkrétní nemoci bez toho, abychom byli nuceni dané onemocnění prodělat s jistě nemalou pravděpodobností významných komplikací. Tato stimulace se děje díky tomu, že do našeho těla jsou injekčně vpraveny určité konkrétní části původce dané nemoci, tzv. antigeny. Tyto části nejsou pro člověka nebezpečné, nejsou schopné onemocnění vyvolat, ale jejich přítomnost v těle stimuluje tvorbu právě oněch důležitých specifických protilátek. Takže v případě, že bychom se v budoucnu setkali s celým, aktivním, agresivním, i když mikroskopickým, původcem, nemoc u nás nepropukne. 

Očkovací kalendář

V současné době jsou využívána očkování proti širokému spektru infekčních onemocnění. U dětí se jedná o povinné pravidelné očkování. Proti jakému typu nemoci bude dítě zrovna očkováno, závisí na jeho věku, tedy na zralosti jeho vlastního imunitního systému. Imunitní systém musí být na takové úrovni, aby došlo k tvorbě specifických protilátek a zároveň nedošlo k propuknutí daného onemocnění, což by se u dětí, nezralého organismu, mohlo stát i při použití inaktivovaných částic původce nemoci. Vše se řídí dle univerzálního schématu tzv. očkovacího kalendáře. 

Kritéria 

Celý proces očkování podléhá velmi přísným pravidlům. Všechny očkovací látky musí splňovat následující kritéria:

• Bezpečnost - nesmí vyvolat onemocnění nebo poškozovat organismus.
• Specificita - musí stimulovat tvorbu protilátek proti původci konkrétní nemoci, proti které očkujeme.
• Účinnost - očkovací látka musí být schopna vyvolat tvorbu takového množství protilátek, které spolehlivě zajistí ochranu proti danému onemocnění.
• Nemělo by působit žádné vážné nežádoucí účinky.
• Vlastní provádění očkovaní musí být snadné, a zároveň očkování musí být prováděno správně.
• Musí být cenově dostupné.

Závěr

Závěrem bych ráda připomněla jednu důležitou věc. To, že onemocnění, proti kterým jsou naše děti očkovány, se v naší společnosti nevyskytuje, nesouvisí s tím, že by daná nemoc zmizela z povrchu zemského. Souvisí s tím, že v naší populaci existuje něco, co se označuje jako kolektivní imunita. Naše společnost je proočkována. Drtivá většina z nás má protilátky proti černému kašli, tuberkulóze, zarděnkám. Díky tomu, že jsme byli očkováni. A díky tomu se nikdo těmito nemocemi nemůže nakazit. A díky tomu je nemůže přenášet. Díky očkování se daří chránit miliony životů. Já myslím, že je důležité v tom pokračovat i dál. 

čtěte více

SCREENING V ONKOLOGII

Screeningem rozumíme aktivní vyhledávání velmi časných stádií nádorových onemocnění, která se dosud neprojevují žádnými konkrétními příznaky. Tedy u na pohled "zdravých" osob. Díky včasnému odhalení se významně zvyšuje pravděpodobnost úplného uzdravení. Lze využít méně agresivních léčebných postupů, které pacienta tolik nezatěžují. Výsledkem je snížení úmrtnosti na dané onemocnění. V současné době se na území ČR provádí screening karcinomu prsu, kolorektálního karcinomu a karcinomu děložního čípku. Celý screeningový program je organizován státem a každý z nás má na něj nárok. Je hrazen z povinného zdravotního pojištění.

Proto, aby onemocnění mohlo být zařazeno do konkrétního screeningové programu, musí splňovat několik kritérií.

• Dané onemocnění nebo typ nádoru se musí v dané populaci vyskytovat velmi často. 
• Existuje účinná léčba časných stádií zjištěného onemocnění.
• Detekce musí být pro vyšetřovaného nenáročná.
• Musí být velmi citlivá. Měla by zachytit co nejvíce pacientů s časným stádiem onemocnění. Pokud máme skupinu 100 pacientů a u 90 z nich se nám podaří nemoc podchytit, citlivost dané metody je 90%.

Kolorektální screening

Jedná se o test okultního krvácení do stolice nebo o primární screeningovou kolonoskopii.

Lidé mezi 50-54 lety by měli jednou ročně využívat testu pro odhalení okultního krvácení ve stolici, který si snadno uděláte sami doma. Jedná se o elegantní, bezbolestnou, jednoduchou metodu. Testy by vám měl zprostředkovat váš praktický lékař. 

Je důležité zdůraznit, že pozitivita testu, tedy přítomnost krve ve stolici, ještě automaticky neznamená přítomnost nádorového procesu ve střevě. Vždy se ale jedná o varovný příznak a je důležité o tom informovat svého praktického lékaře, který zajistí další postup. 

Lidé starší 55 let pak mohou buď pokračovat v pravidelném testování okultního krvácení, a to v intervalu jednou za dva roky, nebo si mohou zvolit primární screeningovou kolonoskopii. V tomto případě jednou za deset let,

Tato pravidla se týkají hlavně asymptomatických jedinců. Osob, které nemají žádné příznaky související s právě probíhajícím nádorovým onemocnění. Upozorňuji, že screening kolorektálního karcinomu je určen jak mužům, tak ženám.

Screening karcinomu prsu

Aktivní vyhledávání co nejčasnějších stádií karcinomu prsu u žen, u kterých se prozatím onemocnění neprojevuje. Jedná se mamografický screening, na který má každá žena starší 45 let nárok a podstupuje ho jednou za dva roky. Je zajištěn akreditovanými mamografickými centry. V intervalu mezi jednotlivými vyšetřeními se doporučuje navíc vyšetření prsu ultrazvukem. 

Neméně důležité je samovyšetření prsu, které by se mělo stát součástí běžné denní hygieny. K tomuto návyku je vhodné vést již dospívající dívky tak, aby samovyštření prsu bylo pro ně v budoucnosti samozřejmostí.

Screening karcinomu děložního čípku

Provádí se jednou ročně v rámci pravidelné gynekologické prohlídky. Jedná se o stěr z děložního hrdla. Vzorky jsou odeslány na screeningové cytologické vyšetření, které opět zajišťují akreditované cytologické  laboratoře.

čtěte více