SEZNAM CEREBROVASKULÁRNÍCH A IKTOVÝCH CENTER

Komplexní cerebrovaskulární centra

Nemocnice Na Homolce Praha

Ústřední vojenská nemocnice Praha

Fakultní nemocnice u sv. Anny a Fakultní nemocnice Brno

Nemocnice České Budějovice, a.s.

Fakultní nemocnice Plzeň

Fakultní nemocnice Hradec Králové

Krajská nemocnice Liberec, a.s.

Krajská zdravotní, a.s. - Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, o.z.

Fakultní nemocnice Ostrava

Fakultní nemocnice Olomouc

Iktová centra

Fakultní nemocnice Motol Praha

Všeobecná fakultní nemocnice Praha

Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Praha - Fakultní Thomayerova nemocnice Praha

Oblastní nemocnice Kladno, a.s., nemocnice Středočeského kraje

Oblastní nemocnice Kolín, a.s., nemocnice Středočeského kraje

Krajská nemocnice Tomáše Bati, a.s.

Nemocnice Jihlava, p.o.

Nemocnice Písek, a.s.

Krajská zdravotní, a.s. - Nemocnice Chomutov, o.z.

Krajská zdravotní, a.s. - Nemocnice Teplice, o.z.

Krajská zdravotní, a.s. - Nemocnice Děčín, o.z.

Karlovarská krajská nemocnice, a.s. - Nemocnice v Sokolově

Nemocnice Česká Lípa, a.s.

Oblastní nemocnice Trutnov, a.s.

Pardubická krajská nemocnice, a.s.

Litomyšlská nemocnice, a.s.

Městská nemocnice v Ostravě, p.o.

Vítkovická nemocnice, a.s.

Nemocnice Břeclav, p.o.

Nemocnice Vyškov, p.o.

Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, p.o.

Karvinská hornická nemocnice, a.s.

Nemocnice Třinec, p.o.

čtěte více

IKTUS - MOZKOVÁ MRTVICE PROJEVY

Cévní mozková příhoda je velmi vážný, akutní stav, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc a léčbu. Viz Vznik CMP.

čtěte více

IKTUS - MOZKOVÁ MRTVICE VZNIK

Tímto článkem se pouštím do problematiky více než důležité, ale také velmi komplikované. Cévní mozková příhoda. CMP, iktus, lidově mrtvice nebo pepka. V ČR se, dle statistických dat, týká asi 345 obyvatel na 100 000. CMP dělíme do dvou skupin dle příčiny. Ischemická cévní mozková příhoda-představuje asi 80% všech CMP. 20% tvoří tzv. hemoragická cévní mozková příhoda. 

Ischemická cévní mozková příhoda

V začátku je opět důležité osvětlit odborné pojmy.  

Ischemie 

Stav, kdy část nějakého orgánu (ale může se týkat i části těla, např. prstů na noze) není zásobena krví. Protože jedním z hlavních smyslů krve je rozvádět kyslík, daná část orgánu se v takové chvíli "začíná dusit". Pokud dojde včas k obnovení krevního průtoku, lze ještě neprokrvenou část více, či méně zachránit. Pokud k obnovení nedojde, tak ta část orgánu, která nedostává krev, odumírá, a s ní zaniká i funkce, kterou zajišťuje. S ischemií se nejčastěji setkáme u infarktu myokardu a právě u cévní mozkové příhody.

Příčiny ischemie mozku

• 40% - trombóza - tvorba krevní sraženiny na podkladě aterosklerotického plátu ve velkých a středně velkých mozkových cévách a jejich postupný uzávěr
• 20% - tvorba aterosklerotických plátů v malých mozkových cévách s jejich následným ucpáním  
• 16% - embolizace ze srdce - vytvoření krevní sraženiny v srdci s jejím následným vmetením do mozkových cév 
• Ostatní - například při krevních onemocněních typu zvýšené srážlivosti

Ateroskleróza

Onemocnění cév. Jedná se o dlouhodobě probíhající zánět. Stimulem k rozvoji takovéhoto zánětu je zvýšené množství tzv. aterogenních LDL částic v krvi. Tyto části, molekuly, obsahují vysoké množství cholesterolu. LDL částice se svým cholesterolem pronikají do cévní stěny a zde stimulují tvorbu zánět. Dochází k vytvoření aterosklerotického plátu, který obsahuje cholesterol a zánětlivé buňky (bílé krvinky např. lymfocyty). Nežádoucím důsledkem je jednak to, že dalším ukládáním LDL částic do plátu se tento zvětšuje do takové míry, až dojde k ucpání příslušné cévy-nejčastěji menšího průměru. Jednak může dojít k jeho prasknutí. Na prsknutém plátu se následně začne srážet krev, vytváří se krevní sraženina-trombóza. Ta se může kdykoli uvolnit. Uvolněnou krevní sraženinu nutno přejmenovat-nyní se jedná již o embolus. Embolus je nesen krevním proudem a dříve nebo později, ve chvíli kdy se dostane do cévy, kterou již nemůže projít, tak tuto ucpe.

Výsledkem je v obou případech odříznutí části nějakého orgánu od přísunu krve, tedy od kyslíku a živin, tedy způsobit její "dušení" až smrt. 

Hemoragická cévní mozková příhoda

Zde je příčina jednotná. Jde o krvácení do mozku. Významnou otázkou ale je, proč ke krvácení dojde. Zcela nejčastěji se tento typ CMP týká osob s vysokým krevním tlakem, hypertenzí. Hypertenzí jsou hodnoty krevního tlaku 140/90 a vyšší.

Vysoký krevní tlak, můžete si ho zjednodušeně představit jako velmi silný proud krve v cévách, tak tento velmi vysoký proud naráží na stěnu menších mozkových cév. Stěnu traumatizuje, postupně ji ničí, stěna se začíná zeslabovat. Důsledkem může být to, že stěna praskne a krev začne do části mozku prosakovat. Dochází opět ke zničení a tedy ztrátě funkce dané části. 

čtěte více

ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA

Statisticky se týká 100-130 obyvatel na 100 000 v rámci ČR. Ženy jsou postiženy asi dvakrát častěji než muži. Typicky se rozvíjí mezi 20.- 40. rokem věku.

Roztroušená skleróza, nebo-li Sclerosis multiplex cerebrospinalis, je definována jako chronické autoimunitní demyelinizační onemocnění mozku a míchy. 

Je samozřejmě důležité vědět, co si pod takovouto definicí  představit.

Autoimunitní onemocnění 

Onemocnění, vznikající na podkladě chyby vlastní imunitní reakce. Tato je namířena na složky, struktury tělu vlastní. Dochází k jejich destrukci. 

Myelin, myelinizace, demyelinizace

Nervy našeho těla jsou obaleny speciálními buňkami. Tento buněčný obal se nazývá myelinová pochva. Přítomnost myelinu je nezbytná pro vedení nervového vzruchu po nervovém vlákně. 

Buňky, které tvoří myelin nervů v mozku a míše se označují jako oligodendrocyty. Myelin periferních nervů, tedy nervů probíhajících v končetinách, trupem, tedy mimo mozek a míchu, je tvořen buňkami Schwannovými.

Pojem demyelinizace popisuje stav, kdy dochází k ničení, rozpadu této myelinové pochvy a obnažení vlastního nervu

U Roztroušené sklerózy tedy dochází k situaci, kdy vlastní imunitní systém napadá a ničí myelinové pochvy nervů, a to konkrétně nervů jdoucích mozkem a míchou. Destruuje oligodendrocyty. 

V časných stadiím, při zachování části myelinové pochvy, je ještě možné její obnovení z "přeživších" buněk. Ve chvíli, kdy již kolem nervu žádný myelin není, dojde k jeho nenávratnému rozpadu. Výsledkem je vznik tzv. demyelinizačních ložisek, kterých je v mozku i míše velmi mnoho.

Průběh 

Roztroušená skleróza probíhá více méně typicky (samozřejmě s individuálními výjimkami). Z počátku se jedná o střídání období náhlého vzplanutí choroby a období, kdy je nemoc němá. Němá období mohou být různě dlouho, zpočátku i několik let. Propuknutí nemoci pak obvykle předchází běžná infekce, zvýšená, neobvyklá fyzická námaha a samozřejmě stres. 

Tato dvě období se ale postupem času začínají přibližovat, doba mezi nimi se zkracuje, začínají se překrývat. Výsledkem je stav, kdy nemoc již probíhá kontinuálně a dochází k jejímu dalšímu zhoršování.

Příznaky

Příznaků existuje velká spousta, a to především kvůli existenci rozmanitého množství ložisek a míst v mozku a míše, kde se tato ložiska mohou vyskytovat. Existují ale také příznaky, které nás mohou na rozvíjející se RS upozornit.

• Porucha zraku na jednom oku, která se ale rychle úplně upraví
• Slabost nebo dřevěnění jedné nebo více končetin (týká se až 50% nemocných)
• Brnění v končetinách, pocit stažení kolem trupu
• Dvojité vidění, ztížená nebo žádná hybnost očí
• Zvýšená únavnost při chůzi, nejistota při chůzi
• Slabost nebo neobratnost v rukou
• Náhlé nucení k močení, které musí být ihned realizováno
• Impotence
• Depresivní stavy

Důležité pro potvrzení RS jsou minimálně dvě proběhlá vzplanutí nemoci s typickými příznaky- viz výše, a nález minimálně dvou poškozených ložisek v mozku nebo míše. Pokud tato kritéria nejsou splněna, jedná se pouze o určitou  pravděpodobnost, že by příznaky mohli souviset s RS. 

Vyšetření

Pro potvrzení nebo vyloučení Roztroušené sklerózy je nejdůležitější magnetická rezonance mozku.

Dále pak vyšetření mozkomíšního moku odebraného lumbální punkcí. V případě RS má mozkomíšní mok odchylné složení než jaké má u zdravých lidí.

Terapie

V období, kdy je nemoc aktivní, se využívají vysoké dávky kortikosteroidů do žíly zavedenou infuzí. Nemocní v tuto dobu obvykle navštěvují nemocniční oddělení, specializující se na léčbu RS, kde během pár hodin denně dostávají tyto infuze.

V tzv. němých obdobích je cílem léčby, co nejvíce oddálit další nástup nemoci. Používají se látky, které regulují imunitní odpověď, tlumí. Označují se jako interferony beta. Novým účinným lékem oddalujícím nový nástup nemoci je Natalizumab. Jedná se o látku, která brání průniku buněk imunitního systému do mozku a míchy, kde by destruovali  myelin. 

Nemocní s pokročilejším onemocněním dlouhodobě užívají imunosupresiva-látky tlumící imunitní reakci. 

Režim a životospráva

I přes fakt nevyléčitelnosti RS, je velmi důležité, aby nemocní dbali na svou životosprávu a dodržovali velmi důležitá tzv. režimová opatření. Jedná se o následující.

• Nevystavovat se žádné nadměrné fyzické ani psychické zátěži
• Každou i zcela běžnou denní činnost provádět do chvíle,  než se začne projevovat únava
• Chránit se před prochlazením a nákazou
• V případě právě probíhající např. chřipkové epidemie je dobré se s ošetřujícím lékařem dohodnout na možnosti prevence a případného očkování
• Každé i nejbanálnější onemocnění je důležité dobře vyléčit, nepřechodit

S výše uvedenými opatřeními samozřejmě může souviset i to, že daný nemocný není plně pracovně schopný. Je velmi důležité situaci řešit a to individuálně a komplexně. Řešení vždy existuje. 

Konkrétním problém je gravidita a porod. Je bohužel holým faktem, že těhotenství nemoc jako celek zhoršuje. Samozřejmě existují i zde řešení. Těhotenství musí probíhat ve chvíli němých období, tzn. ve chvílích, kdy je nemoc neaktivní. Zvláště v těchto případech jsou nutná silně individuální doporučení ošetřujícího lékaře. Vhodné je do této problematiky zahrnout i nejbližší rodinu. 

čtěte více

PORUHY SPÁNKU

Téměř každý z nás zažil někdy stav, kterému se říká Porucha spánku. Ať už se jednalo o problém s usínáním nebo předčasným probouzením. Tato problematika je pro společnost 21.století v podstatě typická. 

Z mnoha knih nebo článků, zabývajících se spánkovými poruchami, se lze dočíst, že porucha spánku, a to v podstatě kterákoliv, značí nějaké vážné, nejlépe pak nádorové onemocnění. To samozřejmě může být pravda. Na druhou stranu v medicíně hraje významnou roli statistika a pravděpodobnost, a díky nim lze s jistotou blížící se 100% říci, že zcela nejčastěji nemá porucha spánku nic společného s vážným ba ani nádorovým onemocněním. 

Problémem je psychika. Naše myšlenky. Poruchy spánku jdou ruku v ruce s jakýmkoliv stresem. Stres z práce, stres v rodině. Stres z toho, že usínáme v jiném prostředí. Stres ze změny času. V neposlední řadě stimulace, stres mozku před usnutím zapnutým notebookem nebo mobilním telefonem. 

Při poruchách spánku souvisejících s psychikou je velmi důležité přesně dodržovat tzv. spánkovou hygienu. Ale o tom někdy příště.

Abych ale nezůstala nic dlužna klasické odborné medicíně, zmíním se o jednotlivých poruchách a o případných jiných onemocněních, která s těmito poruchami mohou souviset. 

Insomnie

Porucha usínání, mělký spánek s častým nočním probouzením, příliš brzké ranní probouzení. 

O chorobě se dá mluvit ve chvíli, kdy kvůli velmi nízké kvalitě spánku jsme nedostatečně odpočinutí, ospalí, pracovní výkonnost je snížená a mohou se přidávat např. i bolesti hlavy. 

Pokud insomnie trvá déle než 1 měsíc, označuje se pojmem chronická. V tomto případě se již může jednat o příznak např. deprese, úzkostných stavů, demence. Vše je ale opět silně individuální. Samozřejmě důvodem dlouhodobé insomnie mohou být i například bolesti při onemocnění kloubů. Nemenší význam mají také vnější faktory. Nevhodné podmínky v ložnici, nevhodné jídlo v nevhodnou dobu, nedostatek fyzické aktivity. Zvýšená konzumace kofeinu. To vše může způsobovat poruchy spánku.

Řešením je úprava životního stylu a především výše zmíněné dodržování správné spánkové hygieny.

Dlouhodobá insomnie může taká souviset s některými léky. Konkrétně se jedná o některé typy léků na vysoký tlak tzv. Beta-blokátory, kortikosteroidy a také dlouhodobé užívání hypnotik. 

Hypnotika jsou skupinou léků, která působí tlumivě na centrální nervový systém, tedy na mozek. Běžně se předepisují při nespavosti. Hypnotika by měla být užívána ale jen nezbytně dlouhou dobu, a co nejdříve by se měla vysadit. Hrozí totiž stále narůstající problémy se spánkem a tedy závislost. 

Hypersomnie

Zvýšená, nadměrná denní spavost s významným snížením koncentrace a nepřekonatelnou ospalostí ve chvíli nutného bdělí.

V tomto případě je již přítomnost jiných vážnějších onemocnění pravděpodobnější. Jde zejména o záněty mozku, nádory mozky a stavy po úrazech hlavy. Může ale také souviset jen s poruchou funkce mozku, jako například u depresí.

Syndrom spánkové apnoe

Při nádechu nemocný chrápe. Chrápání je přerušované pauzami, které mohou trvat od 10 do 120 sekund. V těchto pauzách nemocný nedýchá, proto apnoe.

V krvi se snižuje obsah kyslíku, nemocný se probouzí a nadechuje se. 

Typická je pro tyto pacienty denní hypersomnie, tedy zvýšená spavost přes den, bolesti hlavy, únava, změny nálad i osobnosti. U mužů může souviset i s impotencí.   

čtěte více

ALZHEIMEROVA NEMOC

Onemocnění poprvé popsané v roce 1907 německým lékařem Aloysiusem Alzheimerem. Spadá do kategorie neurodegenerativních chorob, jejichž podstatou je nekompromisně narůstající zánik neuronů.

V drtivé většině, konkrétně v 80%, je výskyt zcela ojedinělý a první projevy pozorujeme u lidí starších 60 let. Ve zbylých 20% se ovšem jedná o výskyt familiární, v rámci jedné rodiny dědičný. V takovém to případě se s prvními projevy můžeme setkat již kolem 50 let věk.

Nejrizikovějším faktorem, tedy faktorem, kvůli jehož přítomnosti se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění, je věk. Dle statistik se Alzheimerova nemoc týká cca 3% lidí mezi 65 a 74 lety, 19% mezi 75 a 84% a celých 47% po 85 roce věku. Zvýšeně nemoc postihuje ženy a je prokázána i její souvislost s výškou dosaženého vzdělání.

Protože se jedná o nemoc, která se vyvíjí značně pomalu, ve svých začátcích v podstatě nenápadně, lze v jejím průběhu rozlišovat několik období. 

Počáteční období

Zcela typickým a nejznámějším příznakem je porucha paměti. Postižena je hlavně paměť krátkodobá, díky které jsme schopni si zapamatovat čerstvé události, informace právě slyšené nebo přečtené.

Pacient velmi často zapomíná slova. Konkrétně se to projevuje v situaci, kdy má pojmenovat nějaký běžný předmět denní potřeby. Název předmětu se pokouší popsat např. to u čeho se sedí. V mluveném projevu se opakuje. Opakují se i témata, o kterých mluví, což samozřejmě souvisí s poruchou krátkodobé paměti. Stejné obtíže má pacient i při psaní. 

Zapomíná a ztrácí věci, případně věci ukládá na zcela neobvyklá místa např. klíče do lednice. Začíná bloudit na jemu dobře známých místech. Je dezorientovaný.

V tomto období již můžeme pozorovat také změny osobnosti. Nemocní lidé se čím dál více stávají pasivními k sobě i ke svému okolí. Ztrácí zájem o činnosti, které dříve vykonávali pravidelně a které jim přinášeli uspokojení.

Další vývoj

Stále více se prohlubuje pacientova pasivita a nezájem o okolí, běžné denní činnosti. Velmi špatná je již schopnost postarat se sám o sebe. Týká se to hygieny, oblékání, stravování. Člověk je v této fázi zcela neschopný zabývat se a řešit běžné každodenní problémy. V takových chvílích se stává bezradným a dezorientovaným. K tomu se navíc přidává značná neobratnost při běžných automatických manuálních činnostech. Nejzávažnějším projevem, který se velmi významně dotýká pacientovy rodiny a přátel, je pacientova změna chování. Můžeme pozorovat přehnanou lítostivost nebo naopak agresivitu. Zdůrazňují se pacientovy špatné vlastnosti nebo naopak, objevují se vlastnosti pro něj netypické.

Velmi špatný a stále se zhoršující mluvený projev, kdy řeč je obsahově značně chudá. Neustálé se dotazování na již zodpovězené. V neposlední řadě prostorová dezorientace a s ní související závislost na doprovodu druhé osoby prakticky kamkoliv.

Konečné stádium

Nemocný není již schopen myslet, mluvit ani se pohybovat. 

Otázkou je, proč k takto drastickému zániku neuronů vůbec dochází. Na vině je látka nebo nebo lépe řečeno struktura označovaná jako Beta-amyloid, jejíž přítomnost v mozku je pro neurony toxická, tedy přímo zničující s následkem jejich zániku.

Samozřejmě, jako téměř vše v našem těle, ani Beta-amyloid neexistuje jen tak sám o sobě. Vzniká totiž ze struktury, v odborných kruzích nazývané transmembránový protein, který je zcela přirozenou součástí každého neuronu. U Alzheimerovy choroby ovšem dochází k chybnému štěpení toho proteinu, a to na několik částí, které se následně spojují ve výsledný Beta-amyloid. 

Tvorba Beta-amyloidu, jeho ukládání v mozku ve formě plaků, toxické působení na okolní neurony a jejich zánik. To je ve zkratce podstata Alzheimerovy choroby. 

V případě podezření je vždy nutné CT a magnetická rezonance mozku. 

Problematika Alzheimerovy choroby je v kompetenci neurologů a psychiatrů. 

Terapie je velmi složitá, a bohužel se zatím jedná jen o zpomalení vývoje nemoci a zmírnění příznaků. 

čtěte více

MYASTHENIA GRAVIS

Jak už bylo kdysi napsáno, Myastenia gravis, ať už se to jeví sebevíc nepravděpodobněji, je nemoc. Mám-li být konkrétnější, nemoc autoimunitní. Což samo o sobě nad Myastenií věší další otazník. 

Autoimunitní onemocnění je, zcela ve zkratce, stav, kdy vaše vlastní, tedy vašemu tělu vlastní imunitní buňky, které v drtivé většině případů ničí viry, bakterie, prostě vše potenciálně nebezpečné, v tomto případě ničí vás. Lépe řečeno část vašeho těla.  

U Myastenie je touto částí místo, kde dochází k převodu vzruchu z nervu na sval. Toto místo se odborně nazývá nervosvalová ploténka. Z konce nervu se těsně před aktivací svalu vyplavuje látka acetylcholin. Můžeme si ho představit jako takového poslíčka. Acetylcholin se následně naváže na sval, a to zcela na konkrétní místo zvané výstižně acetylcholinový receptor. Tím dá svalu na srozuměnou, že se má kontrahovat, že má začít pracovat. 

Co se ovšem děje u Myastenie? V těle se syntetizují protilátky. Terčem těchto protilátek jsou právě výše zmíněné acetylcholinové receptory. Protilátky chybně rozlišují tyto receptory, jako něco, co je tělu cizí, tedy potenciálně nebezpečné. Receptory začnou ničit. Výsledkem je výrazná únava a slabost svalů. V podstatě svaly dostávají minimální a na některých místech vlastně žádný signál k aktivaci. Zcela nejmarkantněji jsou postiženy svaly hlavy, krku a svaly horních částí končetin. 

Typické pro myastenii je, že stupeň projevu příznaků kolísá. Slabost svalů narůstá s délkou trvání a intenzitou svalové aktivity. Zlepšuje se ve chvíli odpočinku. V klidu je slabost minimální. 

Zhoršení projevů můžeme pozorovat také při právě probíhajícím infekčním onemocnění např. při virózách. V průběhu dne pak typicky večer. 

Důležité příklady ze života:

• Padající případně spadlé víčko pouze na jedné straně
• Zhoršená hybnost oka, dvojité vidění
• Zhoršené žvýkání tužších soust
• Unavený výraz, neschopnost se usmát nebo zahvízdat
• Řeč má nosový charakter, při delším hovoru se zhoršuje
• Ztížené polykání
• Bolesti šíjových svalů
• Únava a slabost při opakovaném vzpažování např. věšení prádla
• Obtížné vstávání ze dřepu, zvedání se ze židle

Myastenia se může vyskytnout v kterémkoli věku, i když výskyt u dětí a dospívajících je spíše vzácný. 

Co se týká léčby. Holou pravdou je, že v současné době je nemoc nevyléčitelná. Nutno dodat, že nevyléčitelná je ale např. i cukrovka. Není tedy důvod ztrácet naději. Myastenie je totiž velmi dobře léčitelná. Léčba myastenie neřeší příčinu (proto nevyléčitelná), ale řeší příznaky. Jedná se o léčbu symptomatickou. Využívají se především imunosupresiva, léky, které tlumí imunitní reakci. Vše patří do rukou neurologa. 

Důležitá je ale také léčba režimové, tedy ta část, kterou máme ve svých  rukách my. Úprava životního stylu, tělesné šetření, správná životospráva. 

Myastenie gravis. Autoimunitní onemocnění poprvé popsané v roce 1644 u indiánského náčelníka Opechancanougha. 

371 let starý zápis zní takto:

" Nadměrná únava se kombinovala se zhroucením stavby jeho těla. Jeho tělo stalo se rozměklým, jeho šlachy ztratily napětí a jeho víčka byla příliš těžká, takže nemohl vidět. Nebyl schopen chůze, ale jeho duch stoupal nad zhroucením svého těla."

čtěte více