Závažné duševní onemocnění. V současné době se týká asi 1-1,5% populace. U žen a mužů se vyskytuje ve srovnatelné míře. Rozdíl je ve věku, ve kterém se objevují první příznaky. U mužů je to mezi 16 a 25 lety, u žen mezi 22 a 34 lety. Schizofrenií mohou trpět i děti, ale pravděpodobnost je v tomto případě velmi malá stejně tak jako počátek nemoci po 40. roce věku.
Kromě vlastní nemoci pacienti trpí tak zvaným stigmatem. Kvůli nepřesným informacím uváděných v médiích i sdílených mezi lidmi, je jim přidělována nálepka, cejch. Nevyzpytatelní, potenciálně nebezpeční, silně agresivní. Na základě všeobecně tradovaných mýtů se tak dostávají na okraj společnosti, dostávají se do izolace. Nechci tímto článkem popřít smutné skutečnosti, ve kterých mají takto nemocní lidé svou roli. Nicméně chci zdůraznit, že v tomto případě se jedná o chybu systémovou.
Na schizofrenii se v současnosti nahlíží jako na skupinu onemocnění, které mají určité společné rysy, ale které také mají charakteristiky zcela specifické. Název schizofrenie byl použit poprvé v roce 1911 a vychází ze dvou řeckých slov: ,,schizo" - štěpit; ,,phren" - rozum, myšlení. Nenechme se zmást. Tradiční výklad, tedy že schizofrenici jsou lidé, kteří mají rozštěpenou, rozdvojenou osobnost, je zcela nesprávný.
Příčiny vzniku
Schizofrenie se rozvíjí na podkladě kombinace určitých biologických, psychologických, sociálních faktorů a nějakého typu zátěže. Biologické, psychologické a sociální faktory zajišťují dispozici nebo-li náchylnost k chorobě. Pokud je takto náchylný jedinec vystaven stresové, zátěžové situaci, kterou může být například nástup na vysokou školu, může u něj dojít k rozvinutí daného onemocnění.
Je prokázáno, že při vzniku schizofrenie se uplatňují geny. Neznamená to ovšem, že se schizofrenie jako taková dědí. Je "pouze" děděna ona dispozice, náchylnost. Kromě přirozeného předávání genetické informace z rodiče na dítě, ke vzniku této dispozice může dojít i v průběhu těhotenství-např. při infekci matky, nebo při porodu-např. trauma mozku při komplikovaném porodu.
Faktory psychosociální. Jde především o vztahy v základní rodině. Neexistuje sice konkrétně prokázaný vztah mezi špatnými vztahy v rodině a rozvojem nemoci, ale vliv rodiny je velký a to ve smyslu příznivého ovlivňování již rozvinutého onemocnění.
Pokud bychom si to měli shrnout. Jedinec má ať už zděděnou nebo nově vzniklou silnou náchylnost, můžeme říci i pravděpodobnost, že za určitých okolností u něho může dojít k rozvoji schizofrenie. Těmito okolnostmi jsou obvykle nějaké stresové situace ve smyslu pozitivním i negativním-rozchod, stěhování, změna školy, uzavření manželství, úmrtí v rodinně, propuštění z práce. Průsečíkem je vznik tohoto onemocnění.
Podstata
Jádro pudla se nachází v mozku. Hlavní roli pak hrají dvě chemické látky-dopamin a serotonin. Tyto látky se nacházejí u každého z nás. Mají své specifické funkce. Zjednodušeně řečeno zajišťují přenos určitého typu informací mezi neurony. U schizofrenií dochází k tomu, že dopamin je v nadbytku a rovnovážný nebo fyziologický nebo běžný stav mezi dopamine a serotoninem je tak rozvrácen. Nadbytek dopaminu v mozku má pak za vinu rozvoj příznaků pro toto onemocnění typických. V mozku je v jednu chvíli přenášeno velké množství informací, větší než je obvyklý stav. Mozková kůra, hlavní struktura fungující jako cílová stanice pro zpracovávání všech informací, pak při přílivu toho nadměrného množství stimulů nedokáže rozlišit, které z nich jsou důležité a které nedůležité, není schopna všechny tyto informace správně zpracovat a dokonce není schopna rozpoznat, které z nich přicházejí z vnějšího prostředí a které přicházejí z jiných částí mozku. Nemocný pak není schopen odlišit např. vlastní myšlenky od toho, co slyší.
Průběh a prognóza
Jak již bylo řečeno výše, počátek typicky pozorujeme v průběhu dospívání a v rané dospělosti. Rozvoj je velmi pozvolný, nenápadný a charakteristickým příznakům předchází tzv. příznaky prodromální. Soubor nespecifických příznaků, které ohlašují příchod vlastního onemocnění. V tomto případě jsou ale prodromální příznaky nespecifické natolik, že jsou obvykle dlouho dobu ignorovány. Důvodem je především věk, ve kterém dojde k prvním projevům. Často jde totiž o změnu chování, která je přičítána právě probíhající pubertě. O co jde konkrétně: poruchy pozornosti, poruchy spánku, neurčité bolesti hlavy, bolesti zad a svalů, zažívací obtíže, pocity celkové slabosti. Nemocné to často vede k opakovaným návštěvám lékaře, přičemž organická příčina, tedy příčina na úrovni nějakého orgánu nebo tkáně se nenajde. Jak onemocnění postupuje, přidávají se změny chování, nemocný špatně funguje v zaměstnání, ve škole, ve společnosti. Časté je intenzivní zaobírání se detaily, maličkostmi, nepodstatnými věcmi. Může se objevit zcela nové nečekané zaujetí vírou, zvláštnosti v oblékání, v jídle. Podrážděnost, vztahovačnost, úzkost, neklid, výrazná nespavost případně změna režimu spánek-bdění. To vše patří k příznakům ohlašujícím nástup schizofrenie.
Vlastní onemocnění je epizodické. To znamená, že můžeme pozorovat přítomnost atak, náporů tedy epizod a přítomnost klidových období pouze s minimálním ne tak intenzivním zbytkem příznaků. Je také důležité zdůraznit, že schizofrenie je onemocnění léčitelné, i když léčba je náročná ve smyslu důvěry, spolupráce a to nejen mezi pacientem a lékařem, ale i ve vztahu k rodině nemocného a nejbližšímu okolí.
Protože každý z nás jsme individuální i schizofrenie je svým průběhem individuální. Téměř třetina (22-27%) pacientů se po první atace uzdraví úplně nebo téměř beze zbytku a další epizoda nemoci se již neopakuje. U třetiny nemocných je průběh takový, že se střídají období plného rozvinutí nemoci, atak, a relativní období klidu pouze se zbytkem určitých méně intenzivních příznaků. Bohužel u více něž třetiny nemocných může dojít k tomu, že nemoc se trvale, bez klidových období rozvíjí a s mírně kolísavou intenzitou jsou příznaky onemocnění přítomny trvale.
0 komentářů:
Okomentovat