PROBLEMATIKA VAKCINACE

V současné době téma velmi aktuální. Rodiče nechtějí nechávat očkovat své děti. Bojují za to, aby bylo zrušeno povinné plošné očkovaní. Argumentují na jedné straně nežádoucími účinky, na straně druhé určitým typem nesvobody, tedy nemoci se rozhodovat o zdraví či nemoci svého dítěte. V tomto článku bych proto ráda co možná nejdetailněji popsala, co to vlastně je očkování, co vedlo k jeho plošnému rozšíření a před jakým typem nemocí nás má chránit a proč.

Očkování je typem aktivní imunizace. Konkrétně jde o postvakcinační aktivní imunizaci. Na počátku vzniku očkování, vakcín, stojí dlouholeté, ba možná staleté pozorování infekčních nemocí a z něho plynoucí resumé, že pravděpodobnost toho, že člověk onemocní dvakrát za sebou stejnou infekční nemocí je téměř mizivá. Poté, co náš organismus dané infekci odolá, rozvijí se v našem těle specifická, v tomto případě postinfekční imunita. V našem těle jsou přítomny takové protilátky, které jsou specializované na ničení původců té jedné konkrétní, specifické infekce. Pokud se množství těchto specifických protilátek udrží na takové úrovni, při které jsou schopni původce dané nemoci stále dokonale zničit, onemocnění u nás logicky nemůže znovu propuknout. 

Můžete se ptát, proč tedy máme očkování, které by mělo přinášet tolik nežádoucích účinků, když by logicky stačilo danou nemoc prodělat a imunita by byla na světě. Nu, očkování nás totiž primárně nechrání proti banálním infekčním onemocněním jako je např. rýma, ale chrání nás proti nemocem, která jsou s vysokou pravděpodobností smrtelná a věřte mi, že naši předkové si s nimi užili dost. Vždyť do vzniku očkování byla cca v 80% hlavní příčinou smrti infekční onemocnění. Mimochodem, první pokusy o očkování byly provedeny již na konci 18.století britským lékařem Edwardem Jennerem.

Smyslem očkování je stimulovat v těle tvorbu specifické imunitní reakce, protilátek, proti jedné konkrétní nemoci bez toho, abychom byli nuceni dané onemocnění prodělat s jistě nemalou pravděpodobností významných komplikací. Tato stimulace se děje díky tomu, že do našeho těla jsou injekčně vpraveny určité konkrétní části původce dané nemoci, tzv. antigeny. Tyto části nejsou pro člověka nebezpečné, nejsou schopné onemocnění vyvolat, ale jejich přítomnost v těle stimuluje tvorbu právě oněch důležitých specifických protilátek. Takže v případě, že bychom se v budoucnu setkali s celým, aktivním, agresivním, i když mikroskopickým, původcem, nemoc u nás nepropukne. 

Očkovací kalendář

V současné době jsou využívána očkování proti širokému spektru infekčních onemocnění. U dětí se jedná o povinné pravidelné očkování. Proti jakému typu nemoci bude dítě zrovna očkováno, závisí na jeho věku, tedy na zralosti jeho vlastního imunitního systému. Imunitní systém musí být na takové úrovni, aby došlo k tvorbě specifických protilátek a zároveň nedošlo k propuknutí daného onemocnění, což by se u dětí, nezralého organismu, mohlo stát i při použití inaktivovaných částic původce nemoci. Vše se řídí dle univerzálního schématu tzv. očkovacího kalendáře. 

Kritéria 

Celý proces očkování podléhá velmi přísným pravidlům. Všechny očkovací látky musí splňovat následující kritéria:

• Bezpečnost - nesmí vyvolat onemocnění nebo poškozovat organismus.
• Specificita - musí stimulovat tvorbu protilátek proti původci konkrétní nemoci, proti které očkujeme.
• Účinnost - očkovací látka musí být schopna vyvolat tvorbu takového množství protilátek, které spolehlivě zajistí ochranu proti danému onemocnění.
• Nemělo by působit žádné vážné nežádoucí účinky.
• Vlastní provádění očkovaní musí být snadné, a zároveň očkování musí být prováděno správně.
• Musí být cenově dostupné.

Závěr

Závěrem bych ráda připomněla jednu důležitou věc. To, že onemocnění, proti kterým jsou naše děti očkovány, se v naší společnosti nevyskytuje, nesouvisí s tím, že by daná nemoc zmizela z povrchu zemského. Souvisí s tím, že v naší populaci existuje něco, co se označuje jako kolektivní imunita. Naše společnost je proočkována. Drtivá většina z nás má protilátky proti černému kašli, tuberkulóze, zarděnkám. Díky tomu, že jsme byli očkováni. A díky tomu se nikdo těmito nemocemi nemůže nakazit. A díky tomu je nemůže přenášet. Díky očkování se daří chránit miliony životů. Já myslím, že je důležité v tom pokračovat i dál.